Děti patří do školy, ne do továren!
Dnem proti dětské práci připadajícím na 12. červen si připomínáme smutnou skutečnost, že na světě je 150 miliónům dětí, které namísto chození do školy musí pracovat. Často vykonávají velmi těžké a nebezpečné práce. Nemohou si hrát, vzdělávat se a vnitřně růst. Bez vzdělání jsou navždy odsouzeny vykonávat nekvalifikované a špatně placené práce. V České republice dětská práce prakticky neexistuje. Jsou ale země, kde je zaměstnávání dětí běžnou praxí. Mezi ně patří chudý Bangladéš, ve kterém musí pracovat až 3 milióny dětí.
Pokud se také domníváte, že děti nepatří do továren, ale do školy, připojte svůj podpis k naší petici. Sbíráme 1 milión podpisů a chceme petici předat světovým lídrům, aby se zasadili o právo každého dítěte chodit do školy.
Celosvětově je nějakou formou práce zasaženo přes 150 miliónu dětí. To je ohromné číslo. Jen v Bangladéši to je 2-3 miliónu dětí. Dětská práce je tam, kde je chudoba a kde není politická vůle či státní kapacita tento problém řešit. Děti jsou mnohdy posílány do práce samotnými rodiči, protože dospělí rodinu nejsou schopni uživit. Na straně druhé, dětská práce je sama zdrojem chudoby. Pro zaměstnavatele jsou totiž děti lákavou pracovní silou, protože jsou levnější, tvárnější a poslušnější než dospělí. Pracují i 100 hodin týdně za mizivou mzdu. Zaměstnávání dětí tak vede k vyšší nezaměstnanosti mezi dospělými a obecně k tlaku na snižování mezd. Pracující děti také nikdy nezískají vzdělání, které by jim v budoucnu mohlo zajistit lepší zaměstnání a důstojnější život. Chudoba se takto dědí po generace jako osud, ze kterého nevede cesta. Jednotlivec i společnost jsou uvězněni v chudobě a v nemožnosti se rozvíjet.
Děti pracují v nejrůznějších oblastech ekonomiky. Celosvětově zhruba polovina z celkového počtu 150 miliónů pracujících dětí pracuje ve velmi nebezpečných podmínkách, které ničí jejich zdraví a kde hrozí vážné úrazy. V Bangladéši mezi taková zaměstnání patří především zpracování ryb, práce v továrnách, dílnách, cihelnách nebo dolech. Mnoho dětí je také nuceno sloužit v domácnostech (především dívky), nevěstincích, žebrat na ulicích nebo pašovat a prodávat drogy.
V Bangladéši je formálně zakázáno zaměstnávat děti mladší 14 let. Koresponduje to s úmluvou OSN přijatou většinou států světa, která zakazuje zaměstnávat děti mladší 15 let, respektive 14 let v případě chudých a nerozvinutých ekonomik. Realita je ovšem jiná. Zaměstnávání dětí je běžnou praxí, kterou se bangladéšské vládě nedaří vymýtit. Problém spočívá z velké části v nedostatečné kontrole pracovních podmínek ze strany státu a v příliš malých postizích pro ty, kteří děti zaměstnávají.
Studie ukazují, že nejlepším opatřením proti dětské práci je školní docházka. Děti, které z jakéhokoliv důvodu do školy nechodí, se s daleko vyšší pravděpodobností stávají obětí vykořisťování ve formě dětské práce. Děti do školy ale často zkrátka chodit nemohou kvůli chudobě. Rodiče v těchto případech nemají prostředky, aby svému dítěti vzdělání zaplatili. Boj za práva dětí navštěvovat školu je proto složitým problémem, který se musí řešit na více místech najednou. Aby děti mohly skutečně chodit do školy, je potřeba úspěšně vymáhat zákony, které dětskou práci zakazují, a současně ekonomicky pomoci chudým rodinám, aby si vzdělání pro své děti mohly prakticky dovolit.
