O budoucích právnících Bangladéše
Kdo stojí za programem Čalantika na české straně? A co vlastně dělá?
(rozhovor s kolegyní z Adry Lenkou Peškovou)
Kristýno, o co jde v programu Čalantika?
Čalantika je vzdělávací centrum ve stejnojmenném slumu hlavního města Bangladéše, Dháce. Naším cílem je, aby děti, které sem chodí, nastoupily do první třídy základní školy a úspěšně ji dokončily. Vzděláním dětem dáváme naději na lepší budoucnost – to není jen fráze. Krásně to vystihuje reálné dopady programu.
Co znamená „Čalantika“?
Znamená to „jít“, „běžet“ - ulice jsou ve slumu celý den velmi rušné. Jen ve slumu Čalantika žije okolo dvanácti tisíc lidí, a naše centrum jsme v současnosti schopni otevřít „jen“ osmdesáti rodinám. I když jsou to nesrovnatelná čísla, pořád se jedná o konkrétní lidi, kterým se tak zásadně mění životní vyhlídky.
Komu a jak pomáháte?
Dětem poskytujeme zdarma předškolní přípravu, která je v Bangladéši povinná - a placená. Když se prvňáci dostanou do první třídy, chodí do Čalantiky kvůli doučování a pomoci s domácími úkoly – bez toho by školu nejspíš nedokončily.
Děti ze slumů v Bangladéši většinou do školy nechodí nebo jen nepravidelně – místo toho přispívají do skromného rodinného rozpočtu prací. Školní docházka dítěte je do velké míry dána postojem jeho rodičů, proto také pracujeme i s rodičem dítěte. Většinou je to maminka, protože otcové rodiny většinou opustí.
Kolik peněz stojí podpora jednoho školáka? A kde získáváte zdroje financování?
Roční docházka školáka do centra Čalantika vychází na tisíc pět set korun za měsíc. Je to více než obvykle, protože provozujeme samostatné zařízení a máme vysoké nároky na kvalitu výuky. V této částce je také zahrnuta lékařská péče a obědy každý školní den. Finance získáváme převážně od soukromých dárců. Dá to sice víc práce než grantové projekty, ale nejsme závislí na podmínkách dotace a jejím udělení či neudělení.
Mohu si také adoptovat dítě nebo maminku?
Můžeš přispět na podporu celého centra jako celku. Lišíme se tím například od dalšího programu Adry, BanglaKids. Ten funguje na principu adresné podpory, takže si dárce na webové stránce zvolí, které dítě chce adoptovat.
Teď budeme shánět dobrovolníky, kteří budou o projektu mluvit dál – konkrétně s provozními a majiteli svých oblíbených kaváren a restaurací.
Vím, že ty spíše získáváš zdroje financování a projekt na místě organizují místní lidé z ADRA Bangladéš. Jak na projekt dohlížíš?
Ano, přesně tak. Mou pracovní náplní je zejména fundraising, tedy získávání financí pro projekt. Je to většinou o komunikaci s individuálními dárci, ale i s firmami a dalšími partnery.
Projekt kontroluji skrze systém reportování, tedy určitých nároků na Adru Bangladéš. Kromě popisu, co je v projektu nového, jaké aktivity se podařilo realizovat a jaké zbývají, mi kolegové z Bangladéše posílají fotografie a čerpání rozpočtu. Čalantiku jsem navštívila minulý podzim, se zaměstnanci Adry v Bangladéši jsme hodnotili uplynulý a plánovali další rok. Zanedlouho se chystám znovu. Také jsou tyto návštěvy jedinečná možnost pořídit podkladové materiály např. pro videa, jako to udělali Pio Squad na podzim 2014. Na webu Čalantiky se dozvíte víc :)
Baví Tě tvoje práce?
Baví - a naplňuje radostí. Nejraději mám kontakt s dárci, kteří jsou nadšení pro stejnou věc, jako já; když vidím bangladéšské rodiny, kterým zajišťujeme lepší budoucnost. A v neposlední řadě mám v Adře skvělé kolegy.
Co by sis pro program přála nejvíce?
Aby se jeho dopady rozrůstaly. Samy, bez vnější pomoci. Třeba to, aby se nějaký školák z Čalantiky stal lékařem, právníkem, učitelem nebo moudrým politikem a dával Bangladéši to, co umí nejlépe.
