Šodžíb - školák z Čalantiky
Šodžíb je obyčejný, sympatický a usměvavý kluk z Bangladéše, který do svých devíti let vůbec nechodil do školy. Bydlí totiž v Čalantice – v jedné z chudinských čtvrtí v hlavním městě Dháce, v příbytku s bambusu a plechu. Jeho otec rodinu před časem opustil, a Šodžíb zůstal s maminkou a dvěma mladšími sourozenci sám. Rodina se nemohla dál uživit a maminka se rozhodla vrátit se za příbuznými do rodné vesnice. Šodžíb však zůstal v dháckém slumu, aby byl k ruce své babičce.
Ta pracuje jako pomocnice v bohatších domácnostech, ale nevydělá dost na to, aby to pro oba stačilo na pravidelnou stravu, nájem a jiné potřebné výdaje. Šodžíb proto s výdaji vypomáhá - sbírá recyklovatelné odpadky, papíry, plasty a jiné znovu použitelné materiály a ty pak prodává.
Slum Čalantika, ve kterém s babičkou bydlí, je vlastně „rybník“ uprostřed velkoměsta, kam proudí splašky z okolních budov i ze slumu a nad kterým jsou z bambusu a kusů plechu postavená malá obydlí. Do zdravého prostředí má toto místo opravdu daleko. Pro spoustu chudých rodin je však tento slum jediným místem, kde si mohou dovolit žít.
Protože je Šodžíb vynalézavý kluk, zjistil, že spousta plastů se zachytí právě ve vodě, nad kterou celý slum na 
bambusových nožkách stojí. S pomocí souseda si proto vytvořil z plastů plavidlo, které používá k tomu, aby se k odpadkům na vodě dostal. To, co nasbírá, prodá v pouličních sběrnách, peníze přinese babičce a spolu nakoupí rýži, červenou čočku, nebo zaplatí část nájmu.
Děti z Čalantiky, včetně Šodžíba, jsou podobné všem dětem na světě – jsou bystré, zvídavé, hravé a chytré. Nemají však kolem sebe dospělé, kteří by se jim věnovali, ani důstojné prostředí, kde by se mohli všestranně rozvíjet. Nemají se kde učit pravidelnému režimu, disciplíně či hygienickým návykům, které pak nutně potřebují i při docházce do státní školy a později do zaměstnání. Děti z Čalantiky jsou dětmi ulice – vyrostly na ní, tráví na ni nejvíc času, ulice je doslova vychovala. Tyto děti jsou zvyklé odmala žebrat v bohatších čtvrtích, sbírat recyklovatelný odpad, pobíhat bezprizorně po slumu, dělat různé pomocné či ilegální práce, apod. Jsou to takoví malí dospělí, kteří se vychovávají vlastně sami a navzájem… Bez vzdělání, které je pro ně prakticky nedostupné, jsou odsouzeny k tomu, aby podobným způsobem strávily ve slumu celý svůj život.
Donedávna se Šodžíbovi ani nesnilo, že by mohl chodit do školy, až před rokem, kdy začal navštěvovat centrum Čalantika. Toto centrum pro vzdělání a volný čas má za cíl prostřednictvím vzdělání zlepšit životní podmínky dětí i jejich rodin ze slumu Čalantika. Šodžíb, podobně jako další děti školního věku nechodící do školy, se zde naučil číst a psát v místní bengálštině, počítat, získal základy angličtiny i potřebné hygienické návyky. V lednu 2015 nastoupil spolu s dalšími 30 spolužáky z centra do běžné státní školy. Stal se z něj nadšený školák. Do centra Čalantika dochází dál po škole – účastní se doučování, her, dostane zde výživný oběd, školní pomůcky i potřebnou lékařskou péči.
Centrum Čalantika je pro děti, jako Šodžíb, místem, které je pro ně zázemím a bezpečím, kde se mohou rozvíjet, prožít dětství a dostat příležitost ke vzdělání. A právě tato příležitost znamená šanci na budoucnost s lepší životní perspektivou. Pootevření dveří ven ze slumu, které by bez vzdělání nejspíš zůstaly beznadějně zabouchnuté.
