Třináctiletý Ripon živil celou rodinu
Dháka se probouzí do dalšího horkého dne. Třináctiletý Ripon bere na záda košík se zeleninou a vyráží prodávat na místní trh. Leží na něm velká odpovědnost. Za svůj výdělek, který čítá denně okolo 200 taka (cca 54 Kč), musí nakoupit jídlo pro celou rodinu…
Když byly textilní továrny na jaře 2020 zavřené kvůli pandemii covid-19, stal se třináctiletý Ripon hlavním živitelem rodiny. Nyní už jeho maminka a sestra mohou znovu pracovat a Ripon se tak vrátil do vzdělávacího centra Čalantika. Vzdělání si velmi váží. Ví, jak je důležité, proto aby se měl jednou lépe.
Do Dháky přišel Ripon se svou rodinou z oblasti Barisal na jihu Bangladéše. Jeho otec ztratil v Barisalu práci, a tak se vydal nejdříve sám do hlavního města Dháka za výdělkem. Nechal se zde zaměstnat jako námezdní dělník. Po nějakém čase se bohužel zranil. V nemocnici navíc zjistili, že má vážný problém s ledvinami. Kvůli tomu nemůže příliš pracovat. Výdaje na léčbu dosahují až 4000 taka, což je přibližně čtvrtina toho, co rodina za měsíc vydělá. Krátce po zranění tatínka se rodina přestěhovala za otcem do Dháky a nyní žijí všichni společně ve slumu Čalantika. Celá rodina v jediné místnosti, kam musí složit hlavy šest lidí.
Do vzdělávacího centra Čalantika přivedla Ripona jeho kamarádka Sumaiya. Stal se jedním z nejaktivnějších studentů. Je velmi bystrý a rád pomáhá ostatním. Studuje v pátém ročníku a příští rok se stane externím studentem. Starší, tedy externí studenti, již vzdělávací centrum Čalantika denně nenavštěvují. Centrum se je ale snaží i nadále finančně podporovat. Pro rodiny by totiž bylo nemožné financovat učebnice, poplatky za zkoušky a zápisné.
Ripon se v Čalantice naučil číst, psát, počítat a také dobře anglicky. Riponova maminka Fatema říká: „Chci, aby Ripon mohl studovat, a jsem vděčná za tuto příležitost. Za to, že se vzdělávací centrum zastává chudých lidí a poskytuje dětem vzdělání, jídlo a potřebnou péči.“
Nejlepším kamarádem Ripona je Monir. Znají se z Čalantiky. Po škole spolu vyrážejí hrát kriket, což je v Bangladéši nejpopulárnější sport. Hra, podobná baseballu, se hraje všude, kde to jen trochu jde. I když podmínky nejsou ideální, kriket přináší dětem mnoho radosti.
Ripon se chce v budoucnosti stát inženýrem. Ať už chtějí být děti z Čalantiky inženýrem, doktorkou, právničkou nebo učitelkou, jedno se v jejich přáních opakuje – pomoc druhým. Uvědomují si, jak důležitá je soudržnost mezi lidmi. Snad právě proto, že viděly a vídají tolik neštěstí. Ripon není vyjímkou. V březnu 2020 byl svědkem požáru, který vzal lidem přístřeší a i to málo, co se jim podařilo vybudovat. Pamatuje si, jak vděčná byla jeho rodina za podanou ruku. A proto ji touží podávat taky.
