Emon

Emonovi už je deset a chodí do třetí třídy. Někdo by si mohl říct – no a co. Ale za tímto obyčejným faktem se skrývá dramatický obrat v životě kluka, který neposlouchal učitele, porušoval veškerá pravidla a nařízení a nedbal na osobní hygienu. Teď je ale všechno jinak.

Jeho chování se změnilo, když začal navštěvovat vzdělávací centrum Čalantika. Nejenže dbá pokynů dospělých, ale dokonce jim pomáhá udržovat pořádek ve třídě a svým vrstevníkům jde při pěstování správných hygienických návyků příkladem. Jeho snem je být spravedlivým policistou a zajistit tak ve své zemi pořádek. „Moji sourozenci nikdy nedostali příležitost se vzdělávat tak jako já, proto chci studium dokončit a najít si dobrou práci, abych mohl pomáhat své rodině a ostatním lidem,“ vysvětluje Emon.

Když se z rodné vesnice přestěhoval do Dháky, nastal problém s jeho vzděláním. V tu dobu měl správně chodit do druhé třídy, ale úroveň městských škol je v Bangladéši náročnější a proto už do školy nezvládl nastoupit. Po půl roce docházení do centra Čalantika se však Emon vypracoval tak, že uspěl u přijímacích zkoušek na státní školu a byl přijat rovnou do třetí třídy. A jak vypadá každodenní život takového génia?

Žije ve slumu Čalantika se svým starším bratrem Monirem a jeho ženou, v přístřešku z cihel a vlnitého plechu. Jeho bratr pracuje jako dělník na stavbě – měsíční příjem rodiny je 7000 bangladéšské taky (v přepočtu 1750 korun), nájem spolkne 500 korun a za zbytek se nakoupí potraviny a další nezbytné věci. Jídlo se podává pravidelně třikrát denně a sestává se převážně z rýže, zeleniny, luštěnin, ryby a občas se podaří obstarat i maso.

Ve škole sedí se svým kamarádem Milonem – s učením si navzájem pomáhají a jí spolu svačinu. Jeho oblíbeným předmětem se stala bengálština a také rád maluje. „Pokud bude Emon pokračovat ve studiu jako dosud, má velkou šanci, že si splní své sny. Přeji mu úspěch jak ve škole, tak v životě,“ chválí ho paní učitelka. Emon je velmi živé dítě, baví ho tanec, ale ze všeho nejvíc miluje kriket. Nebojí se přiložit ruku k dílu, ať už doma nebo v domácnosti kamaráda Milona. Je vůdčí typ, se svěřenými úkoly se dovede s maximálním nasazením zodpovědně vypořádat. Jedna paní sousedka popisuje Emona jako „milého, i když někdy trochu zlobivého kluka, který ale nikdy nezajde tak daleko, že by se s někým hádal nebo dokonce pral.“

Je skvělé vidět, že má cenu investovat do vzdělání. Emonův příběh totiž není ničím ojedinělým. Díky českým dárcům můžeme pomáhat tvořit více takových pozitivních obratů v životě lidí, kteří se pak rádi chopí šance a rozhodují o své budoucnosti. Čalantika žije!

Zpět na příběhy