Rumi

Dvouletá Rumi a její rodiče měli z vesnice na jihu Bangladéše namířeno do Saúdské Arábie, půjčili si peníze na víza, ale byli prostředníkem podvedeni. Proto s vidinou lepšího života skončili jako další rodina bez prostředků v Dháce ve slumu Čalantika v chatrči z bambusu a vlnitého plechu.

Otec nyní devítileté Rumi pracuje jako dělník, ale jeho příjem je nepravidelný, kvůli onemocnění žloutenkou většinu času zůstává doma. Její maminka chodí pomáhat do domácností bohatších rodin. Společně vydělají kolem 6 000 bangladéšské taky (1 500 korun) a většinu hned utratí za nájem, potraviny a léky.

Do školy v centru chodí Rumi velmi ráda, jejím nejoblíbenějším předmětem je angličtina, ve které dělá pokroky. Zlepšuje se i ve své mateřštině. Rumi projevuje o probíranou látku velký zájem, je nadšenou žačkou a učitelé v centru i ve škole jí často chválí. Rumi je přátelská – má spoustu kamarádů jak v centru, tak ve státní škole, se kterými si po škole hraje. Její vůbec nejoblíbenější aktivitou je skákání přes švihadlo. Umí také krásně malovat a kreslit. „Rumi je milá, slušně vychovaná dívka,“ říká o ní sousedka a přeje jí v životě mnoho úspěchů.

Rumi si v centru Čalantika osvojila návyky nezbytné pro zdravější život ve slumu – pravidelně si teď čistí zuby, ruce si myje mýdlem, pije převařenou vodu a ví, jak uchovávat potraviny, aby se nekazily. Tyto znalosti pak předává i své rodině.

Až bude velká, přeje si být lékařkou, aby se mohla zastat chudých nemocných lidí, jako je její tatínek, a zajistit jim potřebnou léčbu. „Rumi je moje jediné dítě a nedám na ni dopustit. Chtěla bych, aby neměla tak těžký život jako já a dostala příležitost dokončit studium,“ přeje si pro Rumi lepší budoucnost maminka.